Díl první
Čas letí zběsilou rychlostí a už tomu budou čtyři roky, co žijeme s mým mužem na úchvatném ostrově Madeira. 
Proč zrovna tento ostrov? Jak jsme se sem dostali? A jaké byly začátky? O tom všem vám budu v dnešním článku vyprávět. Pokud vás tedy zajímá, jak se dostala lektorka angličtiny online na Madeiru, čtěte dál.
Proč zrovna Madeira?
O Madeiře jsme se poprvé s partnerem dozvěděli od kamaráda, který procestoval snad celý svět. Už nějakou tu dobu jsme si pohrávali s myšlenkou odjet někam pryč na zimu a utéct tak před českými chmurnými dny. Chtěli jsme trávit čas někde, kde bude teplo, kde bude svítit sluníčko a kde bude k mání čerstvé ovoce i zelenina po celý rok. 
Pak jsme potkali výše zmiňovaného kamaráda a ptali se ho, kde ve světě se mu líbilo nejvíce a co by nám doporučil. Pohotově reagoval dvěma destinacemi – Skotsko a Madeira. Vzhledem k naší představě o ideálním podnebí na zimu vás tedy jistě nepřekvapí, že jsme sáhli po druhé možnosti.
Seznámení s ostrovem
Blížilo se léto roku 2018, a tak jsme se rozhodli nemeškat a vyrazit na Madeiru. Nejdříve to byla čtrnáctidenní dovolená 
, abychom ostrov poznali a mohli se tak lépe nacítit. Samotná cesta na ostrov byla vcelku humorná (z dnešního pohledu), jelikož se mi povedlo odbavit si zavazadlo i s pasem a riskovat tak to, že vůbec neodcestuji 
, ale o tom třeba někdy příště. Nakonec to dobře dopadlo a odletěli jsme. 
První kontakt s ostrovem byl velice intenzivní. Působilo na nás rychle se střídající počasí 
(chvilku slunce, chvilku vítr, mlha a nakonec déšť) a rychlé posuny v rámci nadmořské výšky. Madeira je ostrov sopečného původu 
, a tak vás tu čeká nejeden velký strmý kopec. Během půl hodiny se můžete dostat z pobřeží do hor do 1500 m nad mořem.
Madeira nás uchválila už po pár dnech. Bydleli jsme v pronajatém domku v horách a ještě dnes si pamatuji vůni vavřínů po dešti při ranní procházce, úžasné všudypřítomné výhledy na oceán 
a společnost spokojeně se pasoucích kraviček 
. Na začátku pobytu mě sice potrápilo nepříjemné nachlazení (nazývám to „detoxem“), ale to nám nezabránilo v tom poznávat krásy ostrova, místa více i méně turistická. Z klasických „profláknutých“ míst mohu jmenovat např. trek po levádě zakončenou vodopádem Rabacal (25 Fountains), lávové bazénky 
v městečku Porto Moniz na severo-západě, toulky po horách v Paul da Serra, jeskyně v Sao Vicente a další.
Přípravy na první zimu na ostrově
Dovolená utekla jako voda a my se vrátili zpět do Česka, kde jsme poklidně pobyli celé léto a první dva měsíce nového školního roku. Zima se blížila a tím i naše první společná větší výprava za hranice Česka.
Na dlouhodobější pobyt v cizině jsem se opravdu moc těšila a snila o tom, že budu moci komunikovat v cizím jazyce celý den. A zároveň jsem byla opravdu nadšená, že já i partner máme takovou práci, která nám umožňuje svobodu pohybu. Ostatně, mám-li být upřímná – dosud jsem se vždy cítila více spokojená a naplněná životem v zahraničí než v Česku. Žádný z mých pobytů „venku“ ale nebyl tak dlouhý.
A jelikož se nám Madeiře opravdu moc líbilo (je to místo, které si opravdu lehce zamilujete), zvolili jsme si ji jako dočasný domov na dlouhé zimní měsíce. K tomu, že je to správná volba, nám pomohlo hned několik skutečností. Např. to, že je to portugalský ostrov (patří tedy stále do Evropy) s velice přívětivým podnebím a teplotami po celý rok (v zimě až 20 stupňů, v létě max. 30). Dále také to, že je tu bezpečno, jsou tu velice příjemní lidé (povahou nám připomínají Moraváky) a nenajdete tu žádná nebezpečná zvířata. Valná většina obyvatel pracuje v turismu, a tak je angličtina samozřejmostí. Velice nás baví rozmanitost ostrova (vlahý zelený sever ostrova, hornatý střed s levádami o několika stovkách kilomentrů nebo horký turistický jih s plážemi) a stejně tak místní mikroklima. To znamená, že když na jednom místě prší a je chladněji, tak o pár kilometrů dál je často nebe zalité sluncem a lidé se koupou. No a v neposlední řadě se tu dá pěstovat ovoce (např. banány) a zelenina (např. sladké brambory) po celý rok, což my, vegetariáni, velice oceníme.
Jak už to ale bývá, s blížícím se odejzdem se ve mě (přes výše zmíněné) začal probouzet strach… Strach spojený s krokem do neznáma, vystoupením z komfortní zóny a ze ztráty jistot. Jak budou reagovat moji studenti na to, že odteď budou jejich lekce angličtiny probíhat pouze online? Bude to vůbec fungovat? (Podotýkám, že to byla ještě doba před kovidová, a tak se učení v online světě ještě tolik nenosilo.) Najdeme si kamarády? Uživíme se? 
Na dlouhé polemizování ale naštěstí nebyl čas, a tak nezbývalo než to hodit stranou a vydat se vstříc novému dobrodružství. Ostatně – bylo to jen na půl roku a když by to nešlo, tak jsme se mohli kdykoli vrátit. Pokud by šlo ale vše dobře a bez obtíží, tak plán byl jasný – půl roku trávit na Madeiře (přes zimní měsíce) a na léto se vracet zpět do ČR…
osobní foto pořízené na západním cípu ostrova
A jak to bylo dál? Jaká byla první zima na ostrově a co všechno nás tam potkalo? A jaký byl poté návrat do ČR? O tom si povíme zase příště… 
No a pokud se chcete učit anglicky a domluvit se v zahraničí tak dobře jako já, ozvěte se. Ráda pomůžu.
S Chilli vám to bude pálit! 🌶️